Halda Ema

26. března 2017 v 17:25 | Teriska |  Hororníčky
Před nějakým časem jsem se přestěhovala do Ostravy a vzpomněla jsem si na vás a hororníčky :)
Ostrava je známá svým důlním průmyslem který zde "zatím" má svůj význam stejně jak tomu bylo i před několika desítky lety. Právě tento průmysl zavinil ostravákům známé místo haldu Emu, která je druhým nejvyšším místem Ostravy a je to pouhá vytěžená hlušina vysoká asi 315 m.n.m


Na haldu jsem se poprvé vydala asi před rokem. Byla jsem v Ostravě navštívit sestřenici mého přítele (říkejme ji J.), která se rozhodla provést mě po Ostravě a ukázat mi pár krásným míst. Za celý den jsme stačili projít značnou část Ostravy a naší konečnou zatávkou měla být radnice, ze které by měl být krásný výhled na celou Ostravu. Výhled z radnice nám ale zkomplikovala nemalá cena , kterou jsme za pouhé pár minutové koukání odmítly dát, a tak jak rychle jsme přišly jsme také odešly. To ale nebyl konec našeho cestování, protože J. napadlo že radnice není jediné místo v Ostravě ze kterého je krásný výhled a řekla mi o haldě. O té jsem sice věděla, ale netušila jsem že bychom tam mohly vyjít. Cesta nebyla dlouhá, ale začalo se stmívat, po chvíli jsme se proplétaly kolem stromů a mířily nahoru na haldu. Když jsme na haldu vyšly byla všude kolem nás tma a šlo vidět pouze světýlka, která patřily Ostravě. Výhled z tohoto místa byl opravdu neuvěřitelný a já byla unesená. Posadily jsme se na lavičku a pouze koukaly na tu krásu kolem. Po chvíli se mě zmocnil velmi zvláštní pocit, který bych nepřála zažít ani největšímu nepříteli. Otočila jsem se za sebe a v tu chvíli mi proběhl mráz po zádech, uviděla jsem postavu kluka, která stála opravdu jen kousek od místa kde jsme seděly a koukal na mě. Rychle jsem se otočila zpět na přenádherný výhled a pokoušela jsem se uklidnit slovy, že jde pouze o mou bujnou představivost a postavu kluka mi pouze něco zkresluje. Znovu jsme se otočila a znovu mi projel mráz po zádech, pořád tam stál a koukal. Pokusila jsem se zachovat klid a hledala jsem předměty které by mi mohly vše zkreslovat, žádné jsem nenašla. Vyděšená jsem se koukla na J. a požádala ji aby se podívala mým směrem, J. se v klidu otočila, po chvíli se koukla na mě se slovy "Ty tam něco vidíš?". Já pouze kývla hlavou a J mi v klidu řekla "Neboj, tam nic není". To mě malinko uklidnilo, ale i přes to jsem na tom místě nechtěla dál zůstat, a proto jsme šli domů. Cestou jsme se s J bavily o tom co jsem tam viděla, popsala jsem ji tu temnou postavu kluka, který na mě koukal. Na to mi J. řekla že tam ta postava opravdu byla, jen mi to pro můj klid popřela.
Z osobních zkušeností tomuto věřím a do dnes je mi nejasné proč tam v tu chvíli byl s níámi.


Jaký je váš názor na tento článek :) ? Je tohle pravda, nebo si jen vymýšlím :)
 

Nečekaného přátelství

26. ledna 2017 v 23:19 | Teriska |  Hororníčky
Zdravím vás,
Tuhle rubriku jsem vytvořila pro ty z vás které baví tajemné příběhy. Bude to na způsob věřte nevěřte, s tím rozdílem, kdy příběhy budou vycházet buď z mé opravdu bujné fantazie (nemám v plánu kopírovat již známé oposlouchané fráze) nebo se bude jednat o mé vlastní příběhy které vám tady převyprávím tak jak se doopravdy staly.... Vy mi pak klidně můžete své typy psát do komentářů, tam vám pak dám vědět jestli byly tipy zprávé, a po případě vysvětlím nesrovnalosti.

V období kdy mi mohly být asi 5 let a my jsme jezdívali s rodiči na chatu. Sestra byla ještě batole a i když s námi občas jezdíval taťkův bratr s jeho manželkou a dětmi, tak byli jeho děti o pár let starší a nehráli si semnou často. Možná i právě z toho důvodu jsem si vymyslela imaginární kamarádky, ty byly 3 (všechny vypadaly ve stejném věku jako já) Klárka, Terezka a Nikolka. Povídala jsem si s němi, hrály jsme si spolu.
Jak už to tak bývá čas letí a já své imaginární kamarádky ztratila a na čas na ně i zapomněla. Všechny se v mém životě znova objevily, už ale ne jako imaginární (to vím určitě vidí je i ostatní :D) Je to zvláštní ale je to tak, ty tři kamarádky které byly tehdy více než určitě imaginární, teď ve skutečnosti imaginární nejsou a zároveň se staly důležitými osobami v mém životě. Klárka je totiž má nejlepší kamarádka, Terezka je přítelova sestra a Nikolka ta je pro mě jako starší sestra.

Tak co myslíte :) Je možné aby se mi tohle stalo nebo je to pouze vymyšlený článek :) ?

Pár přešlapů

26. ledna 2017 v 13:34 | Teriska |  Téma týdne
Zdravím vás 》¤,¤《
Už se vám někdy stalo že jste leželi s medvídkem v postýlce a plakali nad špatným rozhodnutím.
Mě bohužel ano, a ne jednou. Občas se totiž stane, že cesty kerými máte ve vašem životě namířeno nejsou ty zprávé. Ale v takových chvílích je důležité hledat další cesty, které nás dostanou tam kam chceme.

Já vám napíšu 5 špatných rozhodnutí které jsem za svůj život zvládla udělat.
1) Přátelit se s nesprávnou osobou, občas totiž poznáme lidi které bychom si ve skutečnosti nepřáli poznat, protože způsobili pár velkých nepříjemností.
2) Výběr školy. Ten je důležitou součástí rozhodování a to mé nebylo až tak ideální, ne jednou jsem za litovala toho že jsem se nedala na školu která by nebyla soukromá a já se tak nemusela bát toho že přijdu o "stipendium" a také by byla méně namáhavá pro mou psychiku a vyučování bylo trochu méně náročné.
3) Alkohol. Na ten fakt že mi 18 bude až za pár dní, mám bohužel hodně bohaté zkušenosti s alkoholem. Vím nejsem ani první a už vůbec ne poslední nezletilá která má tyhle zkušenosti, ale to že mi nedělalo problém jít v týdnu hned po škole sednout s flaškou do parku a to i více krát v týdnu byl velký přešlap.
4) Cigarety. Opravdu špatný krok, kdy já začínala protože jsem to viděla všude kolem sebe a chtěla jsem konečně zapadnout do společnosti. Zapadnoit se mi povedlo ale teď vím že to byla blbost a dnes už je obtížné zbavit se tohoto zlozvyku.
5) Bydlení s přítelem. Bylo mi totiž 15 když jsem si začala s přítelem, ten měl velké problémy doma a tak se k nám jednoho dne nastěhoval. Bylo to krásné ale moc brzo. Krok vedle který si uvědomují a hodně věcí pokazil a i přes to jsem za tento krok ráda.
Je nesmyslné ohlížet se jen za tím co bylo špatně, a proto jsem se naučila nelitovat svých špatných kroků, ale jít dál.
 


Modelky-fanatičky

21. ledna 2017 v 22:44 | Teriska |  Téma týdne
Zdravím vás
Konečně jsem se dostala k napsání tématu týdne (čas jsem sice měla ale dlouho jsem přemýšlela o čem vlastně psát :/)
Jednoho krásného dne mi má v té době "bývalá tchýně" (waa už jenom to bývalá zí strašně :O a k tomu tchýně fujky :/ ) nom ale poslala mi odkaz na jednu stránku, kde sdílelá jedna "nejmenovaná" modelingová agentura, že hledají nové modelky a že jim teď stačí jen odeslat formulář. A i přes to že jsem dlouhou dobu váhala, tak jsem opravdu pro každou blbost a formulář jsem vyplnila, no a asi o měsíc později mi přišla sms ve které mě zvali na konkurs. Ten byl vlastně jednoduchý, měla jsem přijít v bílém tričku, udělali jednu fotku a šla další. Už jen když jsem vešla do té místnosti kde seděly "potencionální modelky" tak jsem si řekla že jsem tady špatně ( kolem mě byly holky kterým já říkám pipinky) a možná právě proto mě překvapilo to když mě pozvali do dalšího kola, ( k tomuhle by byla také dobrá historka, možná vám ji napíšu později) prozradím vám že jsem jela s nepříjemně podřenou patou a chodit jsem musela na podpatcích, no dojela jsem tam a nechali mi podepsat smlouvu, (Teri modelka :O super)
Se mnou tam vybrali i další 4 holky, byly v celku fajn a dalo se s němi mluvit (upřímně po té co jsem viděla jsem to čekala horší). V dalších týdnech začalo něco co by se dalo nazvat výcvikem ( učí vás chodit jako modelky, a po tom jak jsem se to učila můžu říct že to není jednoduché, obzvlášť u mě kdy jsem tehdy měla půjčené boty na podpatku protože na nich moc často nechodím)

Při prvním focení do portfolia jsme poznaly i další modelky, a právě tehdy jsem si všimla fanatismu mezi modelkami. Ano tohle čeho jsem si všímala nebylo jen zapálení ale až dravost (jako dravé šelmy které se perou o jedno sousto hihi) Vidět jak umí být ty holky seběvedomé pro mě bylo něco obdivuhodného, ale jak už to tak bývá, čeho je moc toho je příliš. Modeling je jedním z "oborů" kde se nachází mladé slečny, které bývají velmi sebestředné, myslí na to aby ony. Kdykoli přišla zakázka hrnuly se po ní jako vosy po medu. Byly by se o ni schopny i poprat. Mladé holky, které se musí probojovat k tomu aby byly viditelné, uměly to a za to měly můj obdiv, jen mi připadalo mírně přehnané když se mladé nezletilé holky fanaticky rvaly vpřed.
Měla jsem možnost podepsat s němi smlouvu k delší spolupráci za což jsem vděčná (Asi opravdu nebudu až tak nepěkná když jsem spolupracovala s těmito lidmi) ale podmínky smlouvy mi nevyhovovaly z osobních důvodů a proto jsem tuto spolupráci ukončila

Stereotyp

15. ledna 2017 v 23:15 | Teriska

Každý už se určitě dostal do situace kdy se zamotal do stereotypu. Je to pak ne snesitelný kolotoč který unavuje, jako bychom žili jeden den který se neustále opakuje a nekončí.
Na neštěstí jsem se do jednoho takového kolotoče dostala i já, a jen těžko se z něj dostávám. Ironické jak se člověk, který stereotyp vždy odsuzoval zamiluje do toho svého stereotypu. Ale jak se člověk do takového stereotypu dostane :O (to snad někdo zmáčkne ovladač a den se ti začne do nekonečna opakovat) A každým dnem se do tohohle stereotypu zabrabáváme čím dál tím víc.
Dost možná je to pouze obdobím které hraje stereotypu do karet. Venku je zima a tma přichází brzo, domů přicházíme z práce/školy utahaní a moc vyčerpaní k plánování "hloupostí" (já bývám ze školy natolik unavená že přes týden často odmítám i malé posezení s přáteli :O ) A když se donutíme vstát z pohodlné polohy, tak po vykouknutí z okna zjistíme že je venku tma a nemá smysl nic podnikat.
Je to kolotoč na kterém se točíme
ráno v staneme a za chvilku hned spíme
Jako zombie na sedačce sedíme
a z vesela dál se točíme
Já jsem odpůrce stereotypu (tím neříkám že odsuzuji ty kteří tím žijí a nic by neměnili)Ale v tomto období kdy často nezbývá nic jiného než pokračovat v kolotoči bývám nešťastná (v těchto dnech si připadám jako zombie který už na tomto světě pouze přebývá )
Doufám že tohle období z končí v co nejkratší době a zase nastane období kdy se budu těšit na jeden klidný den doma

Kam dál