Leden 2017

Nečekaného přátelství

26. ledna 2017 v 23:19 | Teriska |  Hororníčky
Zdravím vás,
Tuhle rubriku jsem vytvořila pro ty z vás které baví tajemné příběhy. Bude to na způsob věřte nevěřte, s tím rozdílem, kdy příběhy budou vycházet buď z mé opravdu bujné fantazie (nemám v plánu kopírovat již známé oposlouchané fráze) nebo se bude jednat o mé vlastní příběhy které vám tady převyprávím tak jak se doopravdy staly.... Vy mi pak klidně můžete své typy psát do komentářů, tam vám pak dám vědět jestli byly tipy zprávé, a po případě vysvětlím nesrovnalosti.

V období kdy mi mohly být asi 5 let a my jsme jezdívali s rodiči na chatu. Sestra byla ještě batole a i když s námi občas jezdíval taťkův bratr s jeho manželkou a dětmi, tak byli jeho děti o pár let starší a nehráli si semnou často. Možná i právě z toho důvodu jsem si vymyslela imaginární kamarádky, ty byly 3 (všechny vypadaly ve stejném věku jako já) Klárka, Terezka a Nikolka. Povídala jsem si s němi, hrály jsme si spolu.
Jak už to tak bývá čas letí a já své imaginární kamarádky ztratila a na čas na ně i zapomněla. Všechny se v mém životě znova objevily, už ale ne jako imaginární (to vím určitě vidí je i ostatní :D) Je to zvláštní ale je to tak, ty tři kamarádky které byly tehdy více než určitě imaginární, teď ve skutečnosti imaginární nejsou a zároveň se staly důležitými osobami v mém životě. Klárka je totiž má nejlepší kamarádka, Terezka je přítelova sestra a Nikolka ta je pro mě jako starší sestra.

Tak co myslíte :) Je možné aby se mi tohle stalo nebo je to pouze vymyšlený článek :) ?

Pár přešlapů

26. ledna 2017 v 13:34 | Teriska |  Téma týdne
Zdravím vás 》¤,¤《
Už se vám někdy stalo že jste leželi s medvídkem v postýlce a plakali nad špatným rozhodnutím.
Mě bohužel ano, a ne jednou. Občas se totiž stane, že cesty kerými máte ve vašem životě namířeno nejsou ty zprávé. Ale v takových chvílích je důležité hledat další cesty, které nás dostanou tam kam chceme.

Já vám napíšu 5 špatných rozhodnutí které jsem za svůj život zvládla udělat.
1) Přátelit se s nesprávnou osobou, občas totiž poznáme lidi které bychom si ve skutečnosti nepřáli poznat, protože způsobili pár velkých nepříjemností.
2) Výběr školy. Ten je důležitou součástí rozhodování a to mé nebylo až tak ideální, ne jednou jsem za litovala toho že jsem se nedala na školu která by nebyla soukromá a já se tak nemusela bát toho že přijdu o "stipendium" a také by byla méně namáhavá pro mou psychiku a vyučování bylo trochu méně náročné.
3) Alkohol. Na ten fakt že mi 18 bude až za pár dní, mám bohužel hodně bohaté zkušenosti s alkoholem. Vím nejsem ani první a už vůbec ne poslední nezletilá která má tyhle zkušenosti, ale to že mi nedělalo problém jít v týdnu hned po škole sednout s flaškou do parku a to i více krát v týdnu byl velký přešlap.
4) Cigarety. Opravdu špatný krok, kdy já začínala protože jsem to viděla všude kolem sebe a chtěla jsem konečně zapadnout do společnosti. Zapadnoit se mi povedlo ale teď vím že to byla blbost a dnes už je obtížné zbavit se tohoto zlozvyku.
5) Bydlení s přítelem. Bylo mi totiž 15 když jsem si začala s přítelem, ten měl velké problémy doma a tak se k nám jednoho dne nastěhoval. Bylo to krásné ale moc brzo. Krok vedle který si uvědomují a hodně věcí pokazil a i přes to jsem za tento krok ráda.
Je nesmyslné ohlížet se jen za tím co bylo špatně, a proto jsem se naučila nelitovat svých špatných kroků, ale jít dál.

Modelky-fanatičky

21. ledna 2017 v 22:44 | Teriska |  Téma týdne
Zdravím vás
Konečně jsem se dostala k napsání tématu týdne (čas jsem sice měla ale dlouho jsem přemýšlela o čem vlastně psát :/)
Jednoho krásného dne mi má v té době "bývalá tchýně" (waa už jenom to bývalá zí strašně :O a k tomu tchýně fujky :/ ) nom ale poslala mi odkaz na jednu stránku, kde sdílelá jedna "nejmenovaná" modelingová agentura, že hledají nové modelky a že jim teď stačí jen odeslat formulář. A i přes to že jsem dlouhou dobu váhala, tak jsem opravdu pro každou blbost a formulář jsem vyplnila, no a asi o měsíc později mi přišla sms ve které mě zvali na konkurs. Ten byl vlastně jednoduchý, měla jsem přijít v bílém tričku, udělali jednu fotku a šla další. Už jen když jsem vešla do té místnosti kde seděly "potencionální modelky" tak jsem si řekla že jsem tady špatně ( kolem mě byly holky kterým já říkám pipinky) a možná právě proto mě překvapilo to když mě pozvali do dalšího kola, ( k tomuhle by byla také dobrá historka, možná vám ji napíšu později) prozradím vám že jsem jela s nepříjemně podřenou patou a chodit jsem musela na podpatcích, no dojela jsem tam a nechali mi podepsat smlouvu, (Teri modelka :O super)
Se mnou tam vybrali i další 4 holky, byly v celku fajn a dalo se s němi mluvit (upřímně po té co jsem viděla jsem to čekala horší). V dalších týdnech začalo něco co by se dalo nazvat výcvikem ( učí vás chodit jako modelky, a po tom jak jsem se to učila můžu říct že to není jednoduché, obzvlášť u mě kdy jsem tehdy měla půjčené boty na podpatku protože na nich moc často nechodím)

Při prvním focení do portfolia jsme poznaly i další modelky, a právě tehdy jsem si všimla fanatismu mezi modelkami. Ano tohle čeho jsem si všímala nebylo jen zapálení ale až dravost (jako dravé šelmy které se perou o jedno sousto hihi) Vidět jak umí být ty holky seběvedomé pro mě bylo něco obdivuhodného, ale jak už to tak bývá, čeho je moc toho je příliš. Modeling je jedním z "oborů" kde se nachází mladé slečny, které bývají velmi sebestředné, myslí na to aby ony. Kdykoli přišla zakázka hrnuly se po ní jako vosy po medu. Byly by se o ni schopny i poprat. Mladé holky, které se musí probojovat k tomu aby byly viditelné, uměly to a za to měly můj obdiv, jen mi připadalo mírně přehnané když se mladé nezletilé holky fanaticky rvaly vpřed.
Měla jsem možnost podepsat s němi smlouvu k delší spolupráci za což jsem vděčná (Asi opravdu nebudu až tak nepěkná když jsem spolupracovala s těmito lidmi) ale podmínky smlouvy mi nevyhovovaly z osobních důvodů a proto jsem tuto spolupráci ukončila

Stereotyp

15. ledna 2017 v 23:15 | Teriska

Každý už se určitě dostal do situace kdy se zamotal do stereotypu. Je to pak ne snesitelný kolotoč který unavuje, jako bychom žili jeden den který se neustále opakuje a nekončí.
Na neštěstí jsem se do jednoho takového kolotoče dostala i já, a jen těžko se z něj dostávám. Ironické jak se člověk, který stereotyp vždy odsuzoval zamiluje do toho svého stereotypu. Ale jak se člověk do takového stereotypu dostane :O (to snad někdo zmáčkne ovladač a den se ti začne do nekonečna opakovat) A každým dnem se do tohohle stereotypu zabrabáváme čím dál tím víc.
Dost možná je to pouze obdobím které hraje stereotypu do karet. Venku je zima a tma přichází brzo, domů přicházíme z práce/školy utahaní a moc vyčerpaní k plánování "hloupostí" (já bývám ze školy natolik unavená že přes týden často odmítám i malé posezení s přáteli :O ) A když se donutíme vstát z pohodlné polohy, tak po vykouknutí z okna zjistíme že je venku tma a nemá smysl nic podnikat.
Je to kolotoč na kterém se točíme
ráno v staneme a za chvilku hned spíme
Jako zombie na sedačce sedíme
a z vesela dál se točíme
Já jsem odpůrce stereotypu (tím neříkám že odsuzuji ty kteří tím žijí a nic by neměnili)Ale v tomto období kdy často nezbývá nic jiného než pokračovat v kolotoči bývám nešťastná (v těchto dnech si připadám jako zombie který už na tomto světě pouze přebývá )
Doufám že tohle období z končí v co nejkratší době a zase nastane období kdy se budu těšit na jeden klidný den doma

Vzpomínková zeď

14. ledna 2017 v 3:03 | Teriska |  Ze života
Zdravím vás, ráda bych se s vámi podělila o malou část z mého života. Pokud se zadaří tak vám do téhle rubriky budu přidávat více podobných článků. Ale teď k tomuhle článku =^.^=

Určitě každý z vás někdy našel místečko kam si mohl zalést, být sám a dostat tam ze sebe vše co ho dusí.Já s mou nejlepší kamarádkou jsme takové své místečko našly. Našim městem procházejí koleje, jsou opuštěné a vlaky tím místem projíždí jednou za uherský rok. Chodily jsme tam v celku často, procházely se podél kolejí a našly jedno místo. Z jedné strany schované sromy z druhé ohraničené protizvukovou stěnou v místě byla postavená zídka.
Spolu jsme tam chodívaly když nám něco leželo na srdíčku, a potřebovaly jsme to dostat ze sebe. Na zdi jsme si vylívaly srdíčko, kdy ke zdi jsme přišly v slzách ale zpět jsme odcházely s úsměvem. Bylo to pro nás jistým způsobem kouzelné, protože jsme psaly obyčejnými fixy tak se písmena na zdi "samy" smazávala. Dalo by se pak říct že kdykoli jsme tam něco napsali tak se nám malinko ulevilo, ale když jsme se tam vrátily, tak byly fixy smyté jako kdyby už to byla uzavřená kapitola a my se k tomu neměly vracet. Tohle dost často pomáhlo a zeď se toho o nás za přibližně 2 roky dozvěděla hodně.
"Sednout si tam,
nic neřešit a psát....
Místo co ti zas na nohy pomůže vstát
pustiti si písničky a být sám..."

Po delší době jsme tam zavítaly znova, tentokrát to bylo jen proto, abychom si zavzpomínaly na krásné časy které jsme tam ztrávily. Když jsme si tam povídaly hodiny a vracely se tam kldině i v 5 ráno abychom si mohly vylít srdíčko, a pokaždé jedině spolu. Znova jsme si uvědomovaly jak nám tohle místo pomáhalo se dostat přes problémy pubertálních holek.
Za tu dobu jsme se obě posunuly, a obě před sebou máme těžká rozhodnutí, která za nás nevyřeší psaní na zeď, a proto jsme se rozhodly symbolicky opustit toto místo jako uzavření kapitoly pubertálních a praštěných holek, abychom se mohly posunout dál...
(Velmi zvláštní je že jediný text, který zůstal viditelný na zdi je citát: Live fast,Have fun, Be wild)

... Tím bych vám chtěla říct, že i když je krásné mít svůj koutek kde je možnost si zalést, tak je občas fajn postavit se věcem čelem a neočekávat že se vyřeší samy. Posunotu se dál a nezasekávat se na jednom místě, protože my jsme tady abychom žili a ne jen byli

Předsevzetí

11. ledna 2017 v 22:06 | Teriska |  Téma týdne
Máme teprve pár dní po novém roce, a někteří z vás mají pořád pozitivní naladění pro plnění vašich novoročních předsevzetí. Určitě je fajn mít od nového roku cíl na který máte zase dalších 365 dní, v předchozích letech jsem se o to také párkrát pokoušela. Jen jsem bohužel ten typ člověka který se později začne vymlouvat, a proto mám obdiv k lidem, kteří tuhle výzvu dokáží dotáhnout do konce.
Všichni určitě víme že je to především o tom jak moc máme silnou vůli a jak moc jsme pracovití. A já zřejmě nejsem ani jedno, za poslední 2 roky jsem neuvěřitelně zlenivěla a o své vůli už jsem dlouho neslyšela (asi to vzdala a utekla :D) a možná právě proto jsem si letos nedávala žádná konkrétní předsevzetí ale rozhodla jsem se že pro začátek se pokusím najít svou vůli, a v průběhu roku budu plnit malé úkoly, které pro mě bude snad jednodušší plnit. Protože začátek roku je si během roku.

Tenhle obdiv patří i mému příteli který má před sebou velkou výzvu (zatím je to pro něj obtížné ale drží se skvěle :3 ) a já ho v tom chci podpořit jak jen bude v mé moci a věřím že tuhle nelehkou výzvu zvládne a tím se zároveň vyléčí

Vám, kteří se pokoušíte poctivě plnit předsevzetí v novém roce přeji hodně úspěchu a aby si za rok mohli spokojeně říct ano zvládl/a jsem to.

Vítejte v mém světě

11. ledna 2017 v 22:03 | Teriska
Zdravím vás všechny, kdo jste čirou náhodou zabloudili na tento blog ^_^
Tohle je jak jste si určitě všimli první článek na tomto blogu, a já bych se vám v něm ráda malinko představila.
No ale jak začít? No možná by vás pro začátek mohlo zajímat nať jak se jmenují, takže se jmenuji se Terka . Svůj věk prozrazuji nerada (málo kdy mi to někdo věří) a proto jsem se naučila říkat že dáma svůj věk neprozrazuje, ale já vám prozradím že už za necelý měsíc mě čeká oficiální vstup do světa dospělých, kdy jak já ráda říkám budu moci legálně pokračovat v tom co jsem dělala už dřív ;P Pak bych vám na sebe mohla prozradit to, že studuji na jazykovém gymnáziu ( a je to pro mě opravdu nelehké výzva) s dál už mě asi nic takového nenapadá ale věřím že vám tady toho časem o sobě prozradím více ale pokud máte konkrétní otázky tak se nestyďte zeptat se do komentáře :)
O sobě jsem vám po vyprávěla a teď něco málo k blogu a co můžete očekávat.
Řekla bych že můžete čekat jak se říká od všeho něco, to znamená články k tématu které mi zrovna prolíná hlavou, určitě se tady objeví i články k tématu týdne možná se zde ukáže o pár mých básniček a pokud se najde čas a bude zájem tak se můžete těšit i na příběhy ale to vše časem :)

Teď bych vám chtěla poděkovat za to že jste sem zabloudili a koukli na tento článek :)